OPT TJ Kotva Braník

Vzpomínání na Vltavu

Měl jsem možnost díky počasí zajet si úsek Vyšší Brod – Boršov. Napadlo mě si tuto hojně navštěvovanou část sjet půjčenou lodí. Ptám se strýčka Google, mám půjčovnu, tak volám: „Dobrý den, chci zítra sjet Vltavu z Vyšáku, kde budu asi v půl třetí: Odpověď potěšila: „Ano, budete mít plastovou Vydru, s vybavením, tedy pádlo, sud i vestu“. Cena předsezónní, tedy 440,- Kč.

Vlak jel solidně a tak v půl třetí jsem ve Vyšáku byl. Času nemnoho, školní výlet ve vagonu. Letmý pohled nové nábřeží, velmi pěkné, dřív tam byly šutry. Alou do recepce, platím, jdu kousek do loděnice, než mi vytáhnou loď, vybírám si pádlo. Loď je na place, pádlo mám, sud připraven, velmi slušná vesta upravena na můj orlí pas, a škola se někde ještě přepočítává.

Jsou 3 hodiny, sedím v lodi na Vltavě a jsem sám, nepočítám-li malý hlouček u blízké šlajsny. Něco řeší na břehu, šlajsna volná, jedu. Mohutná rána, takový pomenší starý Brejlov, tady by laminát dostal zabrat, leč díky přímé jízdě nemusím ani houbičkovat. Rychle na Herbertov, vidím rozjuchanou skupinu, ten by se mi při ní špatně nosil. Filozofie té mé jízdy je na suché trenky a co nejméně vylévání a pokud možno na jistotu. Jednomu se kanoe blbě vylévá a o cvakanci ani nemluvě, odvážnější kousky jindy. Prostě kdo se bojí, dýl žije.

Leč zpět k řece, rozjuchaná skupina následuje vůdce, a to i hodně v potu tváře do pravého ramene. Tam je míň vody a závěr žádá obratnější jízdu mezi šutry. Je to jasné a na Herbertově jsem sám jak Eskymák v tundře. Půjčovny nejen půjčují, ale také se starají. Na Herbertově je šuplík a při troše šikovnosti vhodný i pro mne. Takže žádné tahání a dokonce to nestálo ani za houbičkování. Krásné počasí, voda slušná, hlad a žízeň nehrozí, ač všední den je dost otevřeno. Nikdo přede mnou ani za mnou. Tak si jedu a jen si užívám. Rožmberská šlajsna mě dobře provedla, jen nutno dát pozor, že proud tlačí na břeh, to ale stačí trochu korigování pádlem. Teď mě čekají až jezy ve Větřní.

Je krásně, jede to, na řece sám, užívám si to. Tábořiště jsou docela obstojná, hlad a žízeň také nehrozí. Původně plánované spaní odsouvám. Pojedu dokud se mi bude chtít a Krumlov bude asi dnešní noc. Pluji v pohodě, kochám se. Vidím dost tábořišť, takže nejen pískárna. Místa teď dost, ale času také, Krumlov bude. Na Větřní jsem dojel jeden raft, ale než se rozhodli, byl jsem za šlajsnou. Cákalam ale dalo se to ošidit, stačila na to houbička. U papouščí skály je šlajsna větší, taková jak byly dříve, ale dalo se to slušně projet, trochu vody a stejně jsem končil. Je 8 hodin a nový kemp. Bývalá fabrika na kraji Krumlova, velká jídelna, prostor. Půjčovna spojila sklady s kempem, upravila plac na táboření a kdybych chtěl, mohl jsem si prubnout i týpí.

Chtěl jsem vědět, zda platí podmínky vracení jak mi řekli na Vyšáku. Ano, jistě na Zlaté Koruně či v Boršově, když tam nikdo nebude, zavoláte, my řekneme kód zámku a dáte loď i vybavení do ohrady, tím to je vyřízeno. Prostě důvěra přímo severská. Noc si zaplatíte až ráno, a co si dáte teď. Spalo se mi pohodově, bodejť ne, za 5 hodin 30 km je znát i když to teče.

Ráno jsem neotálel, i když jsem se rozhodl, že skončím ve Zlaté Koruně. Chtěl jsem si užít krumlovské jezy a vůbec mít čas na odpolední odjezd vlakem. Půjčovny se opravdu starají. Na Spolí žádné nošení, šuplík byl snadno jetelný. Pak kousek k Lyře, ta je osvědčená, zalévá, dvojice nemá valné šance, ani singlíř to nemá jednoduché, je to tak na 50. Snadno se jez přetáhne na špagátě, zvláště když tam jste sám. Dalo by se to jet i po jezu, zvlášť s plasťákem, ale já ty suchý trenky. Krumlov z vody o dost zase prokoukl a ty hospody, hotely apod. mi zas tak nevaděj. Já tam povinně nemusím a ty prachy jsou vidět na fasádě a vlastně ty domy chrání.

Na druhou stranu, myší dírou už nosit nelze, je tam jakýsi plot, asi budoucí občerstvovna. Nová šlajsna celkem lehce jetelná za mírného zájmu asiatů, ale nerušili jsme se neb se hlavně fotili, aby v pozadí skupiny byl zámek. Jinak nikdo moc ještě nebyl, bylo lehce po osmé. Byl jsem zvědavý na šlajsnu u Jelení lávky. Ta mocně zalévala, bylo to spolehlivé Waterloo vděčně sledované turisty z mostu. Tak už to není. Šlajsna je upravená, krotká, ale hlavně příjemná. Ještě oblouk kolem chátrajícího Mrázkova pivovaru a jsem z Krumlova venku.

Čekají mě opuštěné břehy, oblouky, lesy a furt to teče. Léta smradu z Větřní tady uchránily mocný kus krajiny od chat. Jenže opuštěnost již není tak naprostá. Občas se objeví louka coby kemp, není jich však moc a jsou vesměs pěkné. Nejvíc se mi líbila občerstvovna U Milana. Les, opravdu pěkné místo a zdá se, že po dohodě možno i přespat. Celou cestu až na Zlatou Korunu jedu sám. Je to idyla a už závěrečná šlajsna, protože musím končit. Vlak nečeká. Vím že trochu zalévá, když však posunu těžiště tk klídek. Nalézám ohradu půjčovny, je tam hoch, takže není nutno volat. Vracím loď i výbavu a ač nechce pomůžu s pár kousky do klece. Ještě koupel ve Vltavě a pak menší turistika na nádraží. Kopec a asi 2 km a horko. To však k tomu patří.

Dva dny jsem si zavzpomínal, užil a možná i rozloučil. Jsem v čase, kde může být i tato varianta. Ahoj Gumi.

Doplněk – závěr

Vyzkusil jsem si splutí půjčovní lodí. Mohu trochu srovnávat. Čas se nemění jen revolučně, ale hlavně spíš malými kousky, teprve odstup ukáže rozsah změn. Pamatuji, že šlo vlakem poslat i pramici téměř odkudkoliv, kamkoliv. Peníz spíš jen symbolický, ale někdy se loď dotoulala až po dovolené, vlaky moc nenavazovaly. To zůstalo ale pramice už ne, stanice ubyly, táboření byl větší problém. Mezi lidma přibylo aut a tak se to trochu eliminovalo, ale celkem byla na řekách větší tlačenice.

Když do toho přibyly půjčovny, tak taková Vltava ztrácela o prázdninách smysl. Půjčovny se však začaly i trochu starat, aby se uživatelé vraceli. Sice jezy se vrací původnímu účelu, tady zvýšit hladinu a spádovou vodu odvést někam náhonem. Takže mohutné šlajsny se mění v kartáčové strouhy. Žádná sláva, ale lepší než nic. Půjčovny se snaží nekazit si kšeft, tak někdy je to znát. Tábořišť je víc a nejsou špatná. On takový soukromník je vstřícnější než zelený magor.

Prostě změnilo se hodně. Je to jiné, ale není to špatné. Prostě starý indián si v parku těžko postaví týpí, ale zase si i on rád odskočí na splachovací záchod.