Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návrat na Saônu - 16. až 26.5.2018

19. 9. 2018

Návrat na Saônu

Naše letošní cesta se odehrála ve dnech 16. - 26. května. Bylo nás tentokrát jen 7. 4 staří kotváci plus 3 hosté, které pozval Vláďa (jsou to jeho nejlepší přátelé), jenž se pasoval do role vůdce, organizátora, kapitána a kuchaře, což jsme všichni řádně ocenili. Pouze roli řidičů půjčeného auta přenechal svým druhům.

První noc jsme strávili na chalupě jednoho z nich v Hruškové u Sokolova, abychom za ranního úsvitu mohli vyrazit přes Německo do Francie, kde nás čekaly milované Vogézy. Letos ovšem nocleh u Balandierů byl už obsazený, tak jsme poznali jiné zákoutí, Les Poulières (Slepičkov-la poule=slepice), dleli jsme tam sami, bez slepic, krav či majitelů. S koupáním to bylo slabší, všechny okolní rybníčky byly soukromé a důsledně oplocené. Podařilo se mi však objevit jezero v bývalé pískovně, kde se všichni svorně posadili k piknikovacímu stolu, zatímco já jsem si mohla prima zaplavat. Nic lepšího v tomto oboru jsem pak už během cesty nepoznala.

Ve Vogézách (jako všude jinde) jsme poznali nejbližší vesnici (Bruyères-Vřesová) se supermarché a boulangerie(pekařství) a vylezli jsme si (s velkým úsilím) na kopec, odkud se nám otvíraly nádherné výhledy do krajiny.

S Vogézami jsme se nicméně museli rozloučit, neboť nás v sobotu čekala loď v Pontailler-sur-Saône. Chystali jsme se sjet Saônu po proudu a skončit na jejím přítoku Seille ve městě Louhans. Tuto trasu zvolil Vláďa pro minimum kanálů. Museli jsme však zaplatit dovoz auta a odvoz lodi, takže se letošní výprava poněkud prodražila. Pak že si čeští důchodci nežijí dobře!

Saôna je mohutná řeka, určitě předčí Labe na česko-německých hranicích. Proto nás více okouzlovala menší Seille. Na Saôně jsme projížděli zdymadla malá i stará obrovitá, ale nikdy samoobslužná, Ta na nás číhala na Seille, a to hned v počtu 4. Na prvním byl zdymadlář, který nás instruoval, abychom vše zvládli. Kdysi jsem napsala, že po každém vjezdu do zdymadla vypuká na lodi panika. Kolegové se proti tomu ohradili, tak jsem to letos přehodnotila. Překonání zdymadla přináší účastníkům potřebný adrenalin, bez něhož by plavba lodí byla nudná.

Další zpestření přinášely Vláďovy večeře, jejichž chuť byla pokaždé jiná, leč vždy vynikající!

A chcete-li vědět, v jakých vesničkách a městech jsme přistáli, abychom doplnili zásoby, prohlédli si historické památky a případně přenocovali, stačí nahlédnout do výpisu z mého účtu, neb ve všech supermarketech jsem platila kartou. Bruyères (Leclerc, Aldi marché), Pontailler, Seurre (Petit casino), Chalon-sur-Saône (Carrefour), Tournus (Auchan), Louhans.

K těmto místům bych připojila ještě další, na která budeme vzpomínat. Auxonne, město Napoleonových vojenských studií, St.-Jean-de Losne, Verdun-sur-le-Doubs a Gergy s příjemným kempem. V Chalonu se narodil vynálezce fotografie Nicéphore Niépce, v Tournus zas rokokový malíř Jean-Baptiste Greuze. V Tournus nás nejvíc ohromilo opatství St. Philibert, románská památka jinde neviděných rozměrů.

Než jsme odbočili na Seille, dojeli jsme ještě na stý kilometr Saôny. Tam jsme se otočili a v Truchère se dali proti proudu menší řeky, která nás dovedla do Cuisery, jež se honosí titulem vesnice knih. Skutečně tam na každém rohu narazíte na knihkupectví nebo alespoň antikvariát. A odtud už nebylo daleko do cíle naší cesty v Louhans.

Tam mě ovšem potkala ještě jedna veselá historka, kterou chci své vyprávění uzavřít.

V Louhans se do Seille vlévá říčka Solnan. Právě tam cestou do supermarketu jsem si vyhlédla místo na poslední koupání. Na řekách to nebylo o nic snazší než ve Vogézách. Řeka se valila s velkou silou, chvíli čistá, chvíli plná svinstva, trávy a odpadků. Břehy byly příkré, kdybych sklouzla dolů, nahoru už bych se nedostala. Navíc na dně bylo bahna nejmíň po kolena a na břehu rostlo husté stromoví. Keře se silnými kmeny se jevily neprostupné. Ostatně jsme to okusili již v začátku naší plavby, kdy se nám podařilo uvíznout u břehu a ani bohovi jsme se nemohli vyprostit. Muži naskákali do vody, ale marně, s lodí nehnuli, jak byla ve větvích zaklíněná. Teprve druhá okolo jedoucí loď nás zachránila hodivši nám lano. Ale i tak zápas trval ještě dlouho.

Najít tedy místo na koupání nebylo snadné. Ale na louce u Solnanu jsem zpozorovala vybudovaný vstup do vody pro lodě. Betonový podklad, mírné klesání. Vlezla jsem na kraj a přesvědčila se, že to půjde. Zítra ráno tu nikdo nebude, báječně si zaplavu na rozloučenou. Brzy ráno jsem vběhla na most a co nevidím, přesně na mém místě sedí 2 rybáři. Tak půjdu na Seille, jak je to bahno, udělala jsem čelem vzad. Jenže tam stály 2 stany těch, co tam večer chytali ryby a pekli si je na ohni. Co mám dělat? Tak k tomu přistoupím čelně. Zamířila jsem opět k rybářům.

„Dobrý den, pánové! Nevadilo by vám, kdybych se tu trochu vykoupala?“

Jeden z nich se na mě šibalsky zahleděl: „Ne, ale jedině úplně nahá.“

„Já tady sice mám plavky, ale když jinak nedáte…“ a začala jsem odkládat oblečení na lavičku. Rybář se lekl a vyskočil: „To nejde! My tady lovíme!“ Mě ale už nezastavil. Skvěle jsem se vykoupala, oni si zatím došli opodál pro nějaké pytle na ryby a pak jsme si ještě o rybách pěkně popovídali. Byla to taková třešnička na dortu našeho zájezdu.