OPT TJ Kotva Braník

Mezi skalami a kostely

Broumovsko 2015

Letos nemohu hovořit o gerontech, protože s námi byli Procházkovi. A ti jsou prostě mladí, ať už je jim kolik chce let. Když nasadí „procházkové“ tempo, nestačí jim nikdo. Je to však spíše tempo (paní) Procházkové, neboť ta čím je drobnější, tím delší kroky dělá. Ale nemohu hovořit ani o skupině VHT, dosažené vrcholky totiž nedosáhly výše 1000m.

Z penzionu v Machově (bývalá policejní vila) jsme hleděli k horám obklopujícím Broumovskou kotlinu. Přímo před námi se tyčil Bor, kam jsme vystoupali druhého dne po příjezdu, abychom si prohlédli první skalní okruh našich výletů, zvaný Bledne (č. bludné) skaly. Nezabloudili jsme a spokojeně jsme se vrátili do Machova.

V úterý jsme se vypravili do Broumova, jehož prohlídku jsme zahájili návštěvou benediktinského kláštera, který se v průběhu staletí rozhodující měrou zasloužil o vytvoření kouzla zdejší krajiny a jejího osídlení. Prošli jsme středem města, kolem kostela sv. Václava, špitálu sv. Ducha až k ojedinělému dřevěnému kostelu Panny Marie na hřbitově. Potěšení nám způsobila protější restaurace, kde čepovali výborné místní pivo zvané Olivětínský opat, jehož počátky sahají do dob založení Univerzity Karlovy. Další skalní okruh nás čekal na Ostaši a den jsme uzavřeli korunou kraje, kaplí Panny Marie Sněžné na vrcholu Broumovských stěn. Nesněžilo, ale déšť a mlha nám zabránily v jakémkoli výhledu. Nicméně tato kaple svým propojením se skalami může být symbolem celého našeho pobytu.

Ve středu jsme se oddali architektonickým orgiím, neboť se nám podařilo získat klíče od většiny kostelů tzv. broumovské skupiny, abychom se mohli kochat vynalézavostí geniálních tvůrců otce Kryštofa a syna Kiliána Ignáce Dientzenhoferových. Ti na popud opata Otmara Daniela Zinkeho v 1. pol. 18. st. nechali vystavět podle svých návrhů na panství kláštera řadu krásných, velkých (a levných) kostelů. Na půdorysu všelijak obměňovaného, protahovaného, prohýbaného, zaoblovaného osmiúhelníka vztyčili tuto nesmrtelnou plejádu dynamických svatyní, které dosud s přirozenou grácií dominují kraji. Také jejich zasvěcení by mohla vytvořit samostatný příběh, jenž by ukrýval všechna přání, touhy, problémy a potřeby člověka všech dob. A tak jsme i my putovali od sv. Michaela ve Vernéřovicích, přes sv. Annu ve Vižňově, sv. Jakuba Většího v Ruprechticích, Všechny svaté v Heřmánkovicích, sv. Markétu v Šonově, sv. Barboru v Otovicích až k sv. Maří Magdaleně v Božanově. Nevynechali jsme ani kostel sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích, už proto,  že mezi námi byli 2 nositelé jména Jiří a Vláďa Martínek, který doplnil trojici sv. Martina, opata Martina a stavitele Martina Allia. Neopomněli jsme se zastavit ani u sv. Prokopa v Bezděkově na druhé straně Broumovských stěn, kterého jsme míjeli skoro každý den cestou na východiště našich výletů.A vy teď můžete putovat s námi na fotografiích Jiřího Vojty.

Nejen duchovnem však je živ člověk. Uprostřed dne jsme absolvovali prohlídku olivětínského pivovaru s ochutnávkou.

A pak už následovaly 3 dny výstupů do prudkých svahů či strmých schodů. Čtvrtek znamenal dobytí Ruprechtického Špičáku, kde nás všechny svým výkonem překvapila Anička. Procházkovi zabrousili hlouběji do Polska a pohybovali se průměrně o 100m výše než my ostatní. Páteční bouře ve skalách nás romanticky oslnily na Teplicku a v Adršpachu. Lézt 300 schodů na Střmen se určitě vyplatilo! A což ještě předtím Čáp! To byly rozhledy! A na začátku Jiráskovy Skály! Cesty nás vedly k přemýšlení o českých dějinách i současnosti.

Naše úsilí vyvrcholilo sobotním výstupem na Hejšovinu, z jejíž skalnaté plošiny se nám otevřely nové pohledy do Čech a Polska. Při sestupu nás pokušení zkratky zavedlo polem plným kopřiv až nad propast. Zachráněni jsme si konečně mohli vychutnat večeři v dlouho nám odpírané hospodě U Lidmanů, kde otvírají „podle nálady“. Návrat napříč pastvinou nás vždycky pohladil.

V neděli nám nezbylo nic jiného než rozloučení s tímto tajemným koutem země. Ještě jsme se vykoupali v pískovně a společně poobědvali U koně v Chlumci. Hádejte, kam pojedeme příště?

                                                                                                                     Daniela