Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klatovsko, sobota 12.5.2012

19. 6. 2012

 Klatovsko 12.5.2012 

Tentokrát jsme se vydali na celodenní výlet s KOTVOU Braník na Klatovsko. Vyjeli jsme opět od polikliniky Budějovická v 7.30 hodin. První zastávka byla u vodního hradu Švihov, který jsme obešli a prohlédli jsme si ho z nádvoří. Dovnitř jsme nešli, protože byl nabitý program.

 Nasedli jsme do autobusu a popojeli do vesnice Chudenice, odkud jsme šli dál pěšky. V Chudenicích jsme si prohlédli malý zámeček Černínů, ve kterém je muzeum a který založil původně jako gotickou tvrz  Drslav Černín. Pobýval zde několik let J.Dobrovský.  Naproti němu roste památná lípa. Tato vesnice se ještě vyznačuje velkým množstvím různých pamětních desek na domečcích. Řekla bych, že tak jako vesnice Prádlo se vyznačuje největším počtem pálenic na počet místních obyvatel, tak Chudenice se vyznačují největším počtem p.desek na místní počet obyvatel. Např. pamětní desku zde měl mimo J. Dobrovského, hudební skladatel J.Rejcha, J.Roubal přírodovědec, jehož hrob jsme našli na hřbitově spolu s hrobem J.Kvapila, a další. Vesnice géniů. Jsou považovány za Bránu Šumavy. Patří mezi nejstarší české osady. Od 12.st. byly sídlem prastarého českého rodu Černínů. V okolí je velký počet přírodních rezervací, z nichž nejzajímavější je Americké arboretum, kde jsme také byli.

Z Chudenic jsme se vydali lesem ke zmíněnému hřbitovu s kaplí sv. Anny, který jsme si prohlédli. Pokračovali jsme lesními cestami k rozhledně Bolfánek, která byla bohužel zavřená, ale jinak moc hezká. Pod rozhlednou roste památný tis červený asi 180 let starý. Potřeboval by kolem něho vykácet směs náletových stromků, které mu stíní. Bolfánek je 45m vysoká věž bývalého poutního kostela sv.Wolfganga postavená černínským architektem F.M.Kaňkou. Kostel byl v době Josefa II. zrušen a zbořen až na věž. V r.1828 zde sloužil staroslovanskou mši J.Dobrovský. Můžete se na ni podívat ve filmu Za ranních červánků, kde postavu J.D. hrál K.Hašler.

Pod Bolfánkem je Palackého skála, na které promlouval F.Palacký k lidem, kde žádal zrušení roboty a založení českého státu. Na zemi leží pískovcová deska se lvem a nápisem – Byl založen Český stát.

Dál jsme šli lesem různými cestičkami a došli jsme ke komplexu bývalých lázní, které někdo začal opravovat. No čeká ho pěkná dřina. Muselo to tu být kdysi nádherné včetně parku. Za budovou jsme obdivovali skupinu vzrostlých douglasek a borovic. Ale my jsme hledali cestu k arboretu, což se nám nakonec povedlo. Bylo to tu špatně značené.

 Arboretum bylo oplocené. Přelezli jsme po schůdkách a hned za nimi rostla úžasná douglaska tisolistá, považována ve státě Oregon za státní strom. Nikdy jsem nic tak nádherného neviděla. Všichni jsme se jí klaněli. Byla sem přivezena jako tříletý stromeček v r. 1842. Patří mezi nejstarší jedince tohoto druhu – výška 39m, obvod kmene přes 5m. V domovině dorůstá výšky až 60m. Vidíte, co vše v naší malé zemičce najdete. Dále zde roste např. jedlovec kanadský, zerav obrovský a další. Poprvé jsem viděla kvést nádhernými bílými květy dřín květnatý.

 Po prohlídce jsme se vrátili jinou lesní cestou k lázním, které sloužily  i jako letní sídlo rodu Černínů. V r.1858 je přestavěli v duchu empíru. Pobývala zde řadu národních buditelů – např J.Dobrovský, F.Palacký, F.L.Čelakovský. A.Zápotocký sem umístil část děje románu Rozbřesk. Nedaleko je i jezírko, kde tvořil J.Kvapil libreto k Rusalce.

Pokračovali jsme dál lesem, a pak po silnici do malebné obce Lučinec, kde na návsi rostlo několik starých dubů a mezi nimi opět památný. A také zde dosud stojí nejstarší chalupa v Čechách.

Zde na nás čekal autobus, jenž nás popovezl k místu, z něhož někteří se šli podívat na zříceninu hradu Pušperk. Ale vydali jsme se špatnou cestou po červené. Po chvilce jsme se všichni vrátili a zjistili jsme, že jsme hned od autobusu měli vystoupat nahoru vyšlapanou pěšinkou. Našli jsme zbytky opevnění a zbytky zdí místností včetně věže. Vrátili jsme se do autobusu a zase popojeli do vesnice Drslavice, odkud jsme šli pěšky po červené do obce Dupanda /spíš samotě/ a po zelené k Tupadelským skalám, které jsme celé obešli. Odsud máme jeden zážitek. Sledovali jsme létající a křičející krkavce. Nejspíš zde měli někde hnízdo.

Nasedli jsme do autobusu a jeli do Klatov. Autobus zaparkoval na autobusovém nádraží a my upalovali různým zkratkami, díky Jirkovi, který to tu znal, na náměstí, neboť bylo hodně hodin a my chtěli do katakomb. A měli jsme štěstí. Stihli jsme otvírací dobu a ani jsme neplatili vstupné, protože dnes byl vstup zdarma. Krypta pod kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie je opravená. Je v nich zajímavá expozice o Jezuitech, cisterna na vodu, systém spouštění rakví, pietní prostor s mumifikovanými těly. Zničené mumie byly pochovány na hřbitově sv.Jakuba v Klatovech. Dnes je ventilační systém plně obnoven a o posledních 38 mumií se starají konzervátoři. Shlédli jsme i zajímavý naučný film o záchraně mumií a dalších historických faktech.

Po prohlídce jsme prošli prosklenou chodbou do bývalé jezuitské koleje, dnešního úřadu. Město Klatovy tento projekt zadalo přední architektce a přítelkyni Jana Kaplického Evě Jiřičné. Prampouch neboli spojovací chodba v Klatovech již v minulosti byla. Jsou o ní zprávy z let 1705 až 1709, kdy byla postavena. Šli jsme projít okolí náměstí. Našli jsme zbytky opevnění, okrouhlici, Černou věž i Bílou, gotický arciděkanský chrám, který jsme si díky mši mohli prohlédnout i vevnitř. Historickou lékárnu jsme si neprohlédli, jednak bylo hodně hodin a jednak se opravuje, což je dobře.

Trochu jinou cestou jsme se vrátili k autobusu a odjížděli ku Praze.

Výlet se opět vydařil, paráda. Počasí bylo chladnější, ale to nám turistům přece nevadí. Nové zážitky, a že jich bylo, předčily i chladnější počasí. Díky, těšíme se na další výlet.

                                                                                                                                    Marta