OPT TJ Kotva Braník

Dobrodružství na Saoně

Zažili jsme absolutně všecko. Hrozné horko, strašnou zimu, vytrvalý déšť, pořádnou bouřku, prudké hádky, tiché chvíle vzájemné pohody… To všechno díky Tobě, bohyně Saono, matko francouzských řek! Škoda, že neúprosný čas nás nemilosrdně vzdaluje od Tvých břehů.

Ano, právě Tebe jsme si vybrali pro naši dobrodružnou plavbu motorovou lodí, k jejímuž řízení nepotřebujete kapitánské zkoušky, v květnu 2016 (23.-30.5.). Ale ještě před vyplutím jsme si užili líbeznou předehru ve Vogézách na starém statku, kde bratři Balandierové obdělávají rodnou půdu, kosí trávu, suší seno, starají se o telata, krávy a slepice, aby nám Alain mohl ráno přinést čerstvé mléko a vejce. Rázovité venkovské stavení se změnilo v přívětivý domov pro nás poutníky či spíše  staré turisty.Ne, nebudu tentokrát psát o gerontech ani procházkovém tempu, na vodě to totiž nebylo podstatné.

Zkrátka Vogézy nás okouzlily ještě před vstupem na loď. Projeli jsme je křížem krážem údolím Mosely a jiných řek(la Combautée) a potoků, okolo jezer a pod skalními oblouky, stoupali jsme lesy a pastvinami k vrcholkům, okoušeli jsme bílé moselské a přikusovali sýr munster. V podvečer Alain nelenil, vzal kolo a vedl nás za vedlejší vesnici (Corfaing), to abych ráno nezbloudila, až půjdu hledat vodní plochu ke koupání. Vysněné jezírko mi pak za úsvitu otvírá svou náruč.

Poslední den nás Alain vyprovází z Vogéz autem, abychom si ještě užili 2 neopakovatelná místa, vodopád Géhard a někdejší proboštství Hérival. Tam ovšem nastávají potíže s píchlou pneumatikou, které vyřešíme definitivně až v servisu městečka Val d´ Ajol, za což musíme poděkovat Alainovi, ale i mnoha jiným lidem, kteří nám ukázali přívětivou tvář a podali nám pomocnou ruku. A jiné jsme snad ani během naší cesty nepotkali.

A tak do Pontailler [pontaje] přijíždíme na převzetí lodi včas, pánové se nechají vyškolit (ale loď bude později řídit s úspěchem i dáma, Mirka), stihneme i nákup v supermarché a pochutnáme si na první z řady Vláďových geniálních večeří . Moselské je střídáno burgundským. Víno nás ve Francii nemůže opustit ani na Saoně.

A druhý den se vydáváme na dlouhou (235km) cestu, nejprve proti proudu na sever( z Burgundska do Franche Comté) a pak zase zpátky po proudu na jih a ještě trochu níže. Voda je klidná, panika však propuká při každém vjezdu do zdymadla. A že jich bylo požehnaně (tam a zpět celkem 34)! Situaci zpravidla zachraňuje Vláďa-ukazuje se být stejně dobrým lodníkem jako kuchařem. Hladina skýtá neustále se měnící obrazy. Zelenavá, průzračná, po dešti kalná či hnědá, při větru hrozivě se vlnící, jindy pokrytá travami a květy. Občas vzlétne volavka, hejno kachen, případně jiný vodní pták. Motor spokojeně přede, relaxujeme i za deště. Přirozené meandrující koryto řeky se střídá s umělými kanály, tímto gigantickým dílem vznikajícím po staletí a hodným obdivu. Vrcholem trasy jsou pak 2 kanály (Savoyeux a Saint Albin)vedoucí podzemními tunely. Žasneme a odpichujeme se bidly od stěn.

Cestou nás čeká zastavení v 6 přístavech. Někde nocujeme, jinde parkujeme a vydáváme se na pěší výlet nebo nakupujeme v supermarketech, ale také v malých obchodech s bagetami a croissanty, zvaných boulangerie [ bulanžri]. Za zmínku stojí zvlášť několik malých městeček a vesnic, kde jsme obdivovali památky (od doby římské po současnost), zámky, hrady, parky, zříceniny, kostely, gotické věže, radnice, sochy před nimi i za nimi, vše ztopené v bujné přírodní zeleni.Chcete slyšet jména některých z nich? Gray, Scey, Ray, Rupt, Maxilly [gre, se, re, ry, maksiji ], vše sur Saone [syr son], prostě na Saoně. V Gray jsme se stavěli 2x, prostírala se tam ta nejkrásnější pláž s nejteplejší vodou, kde jsme se se Zlatkou koupaly.Jiní zas narazili v hospůdce na havlíčkobrodské pivo Rebel. V Scey jsme spali mimo přístav, pak jsme loď nechali v přístavu přes den (mimo jiné nám tam laskavě vysvětlili, jak zacházet s plynovou ledničkou na lodi, aby se nám nevypínala) a udělali si pěší okruh přes Rupt,kam nás přilákal romantický hrad na návrší, který jsme zahlédli z lodi. Jenomže byl zavřený, hospoda tam nebyla a kostel opravovali.

Více se vydařila vycházka v Ray, kde se nám otevřela zámecká zahrada s dalekými výhledy a v místním bistru teklo pivo proudem. Nejzazší místo, jehož jsme dosáhli, byl Port-sur-Saone. Seděly jsme tam s Mirkou večer před radnicí s vodotrysky a před námi svištěly kamiony jeden za druhým historickým centrem a po starobylém mostě. Na zpáteční cestě byla příjemná zastávka s noclehem v Seveux, kde jsme okusili další druhy piv. Předposlední večer jsme odbočili na kanál Saona-Marna a strávili noc před Maxilly. Tam nás zastihla ta největší bouře. Ukryla jsem se při průzkumu vesnice pod přístřeškem na zastávce autobusu se 3 puberťáky, jejichž francouzštině jsem vůbec nerozuměla.

V neděli jsme projeli Pontailler a na jihu zabrousili až do města Auxonne [okson ], jež vyniká svou slavnou vojenskou minulostí, spojenou i s Napoleonem. Při pohledu na mohutnou pevnostní architekturu jsem si zas mohla připomenout, kdo to byl Vauban (stavitel Ludvíka XIV.).Zaujala nás i tamější katedrála svou nezvyklou podobou s dvěma rozdílnými věžemi.

Poslední ráno v Pontailler, kapitánská čepice pro Mirka, aby s ní mohl zamávat všemu krásnému i těžkému, co jsme společně prožili. Vracíme loď a vracíme se domů do Česka.Ale naše vzpomínky a sny  ještě dlouho budou zůstávat na palubě a v kajutách a u Tebe, Saono, bohyně a matko francouzských řek!

Účastníci zájezdu: 3x Jirka, Vláďa, Mirek a Mirka, Anička a Zlatka, Daniela-zapisovatelka