Jdi na obsah Jdi na menu
 


Babiččino údolí, sobota 2.6.2012

19. 6. 2012

Babiččino údolí  2.6.2012

Již potřetí jsme se vydali s KOTVOU Braník na výlet. Tentokráte do kraje B.Němcové včetně Babiččina údolí. Autobusem jsme dojeli do obce Hořičky, kde jsme došli na Barunčinu vyhlídku. Viděli jsme v dáli Orlické hory,  Polsko a okolí zdejšího kraje s vesničkami a vodní plochou Rozkoš. Zde se každý vydal dle svých sil na různé trasy. Ten, kdo si chtěl projít kratší trasy, vrátil se do autobusu a popojel.

My jsme se vydali nádhernými lesy po žluté do vesničky Litoboř, kde nás čekal celkem nepříjemný zážitek s dobrmanem. Když jsme stoupali do kopce kolem jedné rekreační dřevěnice, byl hned u cesty na šňůře přivázaný pes, který málem pokousal Jirku. Naštěstí vyběhl majitel a postaral se o něho. Uf. Za Litoboří jsme šli po silnici do nádherné vesničky Slatina nad Úpou. Cestou jsme si natrhali již zralé a sladké třešně.

Slatinu jsme si celou prošli a prohlédli. Jedna dřevěnice hezčí než druhá. Vůbec celá vesnice byla upravená, samá kytka a cestou jsme u statku objevili starý obrovský jasan. Také jsme prošli kolem staré dřevěné zvoničky, u které byla lavička, kde jsme si poseděli a v klidu nasvačili. Požehnaný kraj.

Na konci jsme minuli letní scénu a došli k dalšímu zajímavému místu ke kostelu Boušín se čtyřmi staveními včetně fary. Přečetli jsme si pověst o dívce Justýně a vrátili se dolů zpět na rozcestí, odkud jsme šli po červené do údolí říčky Úpy. Podél ní lesem jsme došli k jezu u Slatinského mlýnu, kde jsme si prohlédli kapličku s povídáním o neštěstí, které se zde stalo. V kapličce byl namalovaný i obrázek o této události.

2.7.1694 jel kníže Vavřinec Piccolomini se 6 koňmi v kočáře na poutní slavnost do Boušína. Most přes řeku se prolomil a kníže se s kočárem propadl mezi trámy a mostnice. Kdež vězeti musel, než se lidé seběhli. Nikomu ublíženo nebylo. Na památku byla postavena kaplička s vylíčením této události.

Po červené stále lesem podél říčky s nádhernými zdravými starými stromy jsme došli k Červenému mostu. Byl opravdu červený a dřevěný. Od něj jsme došli k rozcestí, ze kterého jsme se vydali lesní pěšinou občas podél skal k vyhlídce u zříceniny Rýzmburku.

Byla zde velká vyhlídka „Rýzmburský altán“, ale bohužel byla opuštěná, ačkoli ji opravili v r.2003-9 z dotací Ministerstva kultury. Dalo to dost práce a stálo to peníze a vlastně zbytečně. Zase to chátrá. Byla zde i opuštěná restaurace. Opravdu velká škoda, že to zde zeje prázdnotou. Je zde pouze statek, kde někdo byl a venku se pásli koně. Moc se nám zde líbilo. Se smíšenými pocity jsme se stejnou cestou vrátili na rozcestí a pokračovali údolím po červené.

Vyšli jsme kousek od jezu v Babiččině údolí, kde sedávala Viktorka. Zde už jsme potkali spoustu lidí. Do této doby to byla spíš vyjímka.

Od jezu jsme šli ke známé babiččině chaloupce se včelíny. Prohlédli jsme si ji vevnitř a šli k sousoší babičky s dětmi a psy Sultánem a Tyrlem.  A dále k mlýnu s náhonem a bývalým mandlem prádla. Dnes je zde muzeum.

Parkem jsme došli k zámku, kde byla zrovna možnost poslední prohlídky, kterou jsme nevyužili, protože jsme v zámku již kdysi byli. Jen jsme si dali pamětní razítko ke 150. výročí úmrtí B.Němcové a já jsem si koupila známku turistickou. Hodně času jsme věnovali prohlídce parku, ve kterém rostou úctyhodné staré stromy. Moje láska. Najdete zde obrovský červený dub, liliovník tulipánokvětý, který  právě kvetl. Takto velký jsem zatím nikde neviděla. Různé druhy javorů, obrovský jasan, u kterého jsme se vyfotili, a další a další stromy a keře. Kvetlo množství rododendronů.

Na konci parku jsme přešli silnici a po červené přírodou došli do České Skalice. Zašli jsme ke škole, kam chodila Barunka, ale bohužel bylo zavřeno. Tak jsme se šli podívat k vile rodiny Čerychovy s velikou pěknou zahradou se vzácnými dřevinami. Vila Čerych slouží ke kulturním  a vzdělávacím akcím a postupně se opravuje. Potom jsme šli za ostatními do restaurace v sokolovně. Mysleli jsme si, že zde bude obyčejná hospoda, ale byla spíš luxusní. Dali jsme si výbornou hovězí polévku a pití. Víc jsme nestihli, protože jsme odjížděli domů. Cesta zpět byla příjemná. Ještě jsme se kochali pohledy ven do kraje.

Celodenní výlet se vydařil po všech stránkách. Počasí bylo střídavě studenější se sluníčkem, takže se hodila chvilkami i slabá bunda, ale nepršelo a na chození nám vyhovuje spíš chladno než vedro. Jinak perfektní, nádherná místa, úžasná zachovalá příroda a upravené vesničky. Nevím jak to cítila B.Němcová, ale my jsme načerpali nové síly a objevili zase jeden nádherný kout naší republiky, který nám může kdekdo závidět. Děkujeme pořadatelům a příště zase naviděnou.

                                                                                                                       Marta

 

pan cl � go� J t-1>Prampouch neboli spojovací chodba v Klatovech již v minulosti byla. Jsou o ní zprávy z let 1705 až 1709, kdy byla postavena. Šli jsme projít okolí náměstí. Našli jsme zbytky opevnění, okrouhlici, Černou věž i Bílou, gotický arciděkanský chrám, který jsme si díky mši mohli prohlédnout i vevnitř. Historickou lékárnu jsme si neprohlédli, jednak bylo hodně hodin a jednak se opravuje, což je dobře.

 

Trochu jinou cestou jsme se vrátili k autobusu a odjížděli ku Praze.

Výlet se opět vydařil, paráda. Počasí bylo chladnější, ale to nám turistům přece nevadí. Nové zážitky, a že jich bylo, předčily i chladnější počasí. Díky, těšíme se na další výlet.

                                                                                                                                    Marta