Autobusem na Sloup
V sobotu 22. dubna jsme se díky Milanovi a Hance Vančurovým mohli vypravit do míst, kde jsme s pěšáky nebyli mnoho let a někteří (jako třeba já) dokonce vůbec - totiž do okolí Sloupu v Čechách a Nového Boru na Českolipsku. Navzdory předpovědi nám počasí přálo a tak jsme se v dobré náladě za
pěkného jarního počasí vydali na trasu ze Starého Svojkova Modlivým dolem pod skalním útvarem Strážce ke kapli vytesané v pískovcovém masivu. Někteří senioři se pak vrátili k autobusu a pokračovali přímo do Sloupu. Naše kroky vedly od tohoto romantického místa dále přes kameny pěkně nahoru a po krátkém vydechnutí u rozcestí znovu do kopce až na vrchol Slavíček. Počasí se malinko začalo kabonit, ale přesto bylo stále velmi příjemně. K pohodě přispěl i hromadný rast u další kapličky, tentokrát Záhořínské. Stále jsme šli v podstatě pohromadě, celá skupina se rozdělila až po nakrmení koní z ranče před Sloupem. Většina zvolila ještě značený sloupský okruh, my zamířili přímo ke skalnímu hradu. Na hrad jsme se vyškrábali posilněni několika doušky mocného "géčka" a v dobré náladě, kterou nedokázala zchladit ani padesátka za vstupné. Od hradu už
zbývalo do cíle jen pár kilometrů a protože čas byl příznivý, nebylo v podstatě kam spěchat a tak jsme závěr měli jako příjemnou jarní procházku. V Novém Boru na nás už čekal Šeďák, který tradičně obroubil celé široké okolí na kole. Vyčkat na odjezd autobusu jsme se rozhodli (na doporučení domorodce) v restauraci, kde jsme spolu s vrchním a kuchařem byli jedinými hosty. Chutné dvanáctistupňové "géčko" bylo kompenzováno slabým tureckým protektorem za patnáct. Ale to nám nijak nemohlo narušit dnešní pohodový den. Na zpáteční cestě měl pro nás Milan přichystané ještě překvapení v podobě zastávky v Práchni u Pyšnou princeznou proslaveného skalního masivu. Závěr výletu obstaral prudký slejvák, který nás uvítal zpět v Praze.
J.Š.Suk
